Historie

Na začátku tohoto vyprávění bych rád poděkoval všem pamětníkům, kteří mi poskytli informace, vedoucí ke zmapování vývoje kopané ve Višňovém. V roce 2015 uplynulo 80 let od založení organizované kopané v této obci. Začátky jsou spojeny s několika nadšenci, kteří se rozhodli v roce 1935 otevřít dveře tomuto nádhernému sportu a položit základy zdejšího klubu.

To, co uvedu ve svém popisu událostí spojených se založením, a výstavbou klubu se bude dnešní generaci zdát asi neuvěřitelné. Ani nelze popsat strastiplnou cestu, která vedla k vybudování základů dnešního úspěšného klubu.

Ve školním roce 1933/1934 navštěvovali chlapci z Višňového čtvrtý ročník Měšťanské školy v Moravském Krumlově. Bylo to okresní město, kde byl fotbalový klub a do této hry zapálený učitel tělesné výchovy Antonín Filka. Ten je vodil v hodinách tělesné výchovy na fotbalové hřiště a vzbudil v nich zájem o tuto hru. Někdy zůstávali u příbuzných v Moravském Krumlově a měli tak možnost vidět mistrovské zápasy domácího mužstva.

Na jaře 1935 tito průkopníci přemýšleli, jak dovést kopanou do Višňového. Podařilo se najít v řadách místních chlapců zájemce, problémem ovšem bylo najít hřiště, sehnat míč a další vybavení nutné pro hru. Peněz bylo samozřejmě velmi málo, proto se kopačky vyráběly z pracovních bot tak, že se do podrážek nabily kolíky. Jeden míč se objevil kdesi ve stodole a jako dresy sloužily na červeno přebarvené košile. Hřiště byl asi největší problém. Rovinatých úseků bylo v obci velmi málo, pole patřila občanům či statku. Nakonec se našel prostor o rozměrech 80*45 před měšťanskou školou. Ideální to nebylo, ale tento víceméně rovný, travnatý pozemek byl prvním hřištěm. Svíraly jej dvě cesty a alej lip. Branky se stloukly z prken a mohlo se začít. První fungující mužstvo se podle dobové fotografie ze sezóny 1934-1935 skládalo z těchto hráčů: brankář Josef Jelínek, obránci Ruda Kapounek, Jaroslav Kapinus, záložníci František Bojanovský, Josef Styx, Bohuš Peroutka, a podle tehdejšího herního systému pětice (!!!) útočníků v čele s Josefem Pavlíkem, Božou Doubkem, Standou Adámkem, a později spolehlivým centrhalvem (stoperem) Tondou Klüglem. Z dalších hráčů jmenuji bratry Pavlíky z Mikulovic, Pepíka Indru, Jendu Šrota, Františka Kudláčka, Jendu Košíčka, Pravoslava Klügla, Vondráka, Františka Požára, Karla Tesaře, Ladislava Krchňavého, Jendu Mairingera, který když měl míč, byl k nezastavení. Ze Znojma přišli Miroslav Navrátil a brankář Indra. Z místních nelze zapomenout na rezervního brankaře Václava Krchňavého, který chytal zvláštním způsobem – ne do koše, ale rukama proti sobě.

Zastavili jsme se v našem vyprávění u provizorního hřiště, které co do povrchu a rozměrů nebylo zdaleka ideální. Politická situace v té době nebyla dobrá a tyto problémy nikoho nezajímaly. Přesto museli fotbalisté v těchto podmínkách vydržet dlouhé dva roky. Náhoda pomohla, že jednou při tréninku jel kolem majitel zámku a statku s přilehlými lesy Felix Spiegel. Projevil zájem o tento sport a poskytl odpovídající dřevo na branky. Jak ale přijít k penězům na míče a vybavení? Hráči zavedli dobrovolné vstupné a za rok se podařilo nakoupit za tyto vybrané peníze nezbytné věci. Na kole se jelo nakoupit dresy do Znojma. Jako vzor byla vybrána tehdejší Sparta Praha včetně názvu i barvy dresů.(oficiální název byl AC Sparta Višňové). Jeden dres stál tehdy 20 Kč a štulpny 5 Kč. Zůstal problém kopaček, který byl i nadále řešen úpravou kožených pracovních bot. Sítě na brankách to byl další přepych. Po dvou letech se podařilo vybudovat nové a definitivní hřiště na Staré hoře, kam byly namontovány drátěné sítě z bývalého pole.

Již pojmenovaný a fungující klub neměl žádného oficiálního vůdce, vše se dělalo dohromady. V Brně se nechalo zhotovit razítko s názvem a logem klubu. Bylo kulaté, uprostřed byla pěticípá hvězda a text „AC Sparta Višňové“ po obvodu.

V roce 1938 sehrálo Višňovské mužstvo přátelská utkání s mužstvy AFK Žižka Brno a ARSENAL Husovice Brno. Velkým úspěchem tehdejšího mužstva byla remíza s béčkem Miroslavi.(miroslavských Němců) Z našeho okolí se hráči utkávali s těmito celky: Viktoria Tulešice, Rapid Rybníky, SK Vémyslice, Sk. Horní Dubňany, SK. Dolní Dubňany, Sparta Mikulovice, Únanov,…

Z válečných let se toho moc nedochovalo, za zmínku stojí i to, že došlo k vytvoření hokejového mužstva. Toto mužstvo však nemělo dlouhého trvání, protože nebyla ledová plocha.

Tímto končí naše výprava do historie TJ Višňové a jejich nelehkých začátků. Děkuji pánům Styxovi a Bojanovskému za poskytnuté informace z této doby.

Miroslav Mach